Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poučný příběh pro četnickou drobotinu

4. 1. 2011

.. „Četníkova rokle?“ divil se Aspirin, jež klusal jako vlk ve stopách Slimákových po staré lovčí stezce „pokud se pamatuji, není v celém okolí takového místa, Slime.“

„Pozor, šerife“ vykřikl Slimák dušeně, uhýbaje se pasti na antilopy, obratně nastražené starým lišákem, lesním Kabrnou.

„Je to bývalá Ďáblova strž“ vysvětloval dále. „Nového jména se jí dostalo od té doby, co tam tragicky zahynul mladistvý četník Bartůněk.“

„A co hledal četník v Ďáblově strži?“ tázal se Aspirin s účastí.

„Byl to svědomitý jinoch“ dal se do vyprávění Slimák. „Byl zoufalý nad tím, že za celý den nepolapil ani jediného trampa, natož párek bez oddacího listu. Všude jej kamarádi obelstili. Bylo již pozdě večer a Bartůněk těkal bez cíle pralesem i savanou a neodvažoval se předstoupit před mocného pána svého, vrchního strážmistra Šůnu, nemaje dosud jediného trampského skalpu. Představoval si jak jej Veliký Šůna již z daleka vyhlíží, přecházeje vztekle před strážnicí a metaje nenávistné pohledy na veliký totem, ukořistěný v boji s trampy, který se tyčil před vchodem četnické stanice a na němž visely girlandy skalpů pobitých bojovníků a jejich squaw, hýříce barvami více než podzimní listí. A krutý Šůna čeká netrpělivě na příchod svého nejzdatnějšího četníka, aby obohatil trofej novými úlovky.

  Posledním útočištěm Bartůňkovým byla Ďáblova rokle, místo pusté a nehostinné, jehož jedinými obyvateli  jsou malé smutné sovy s kalnýma očima, skuhrající jednotvárné melodie k oslavě bledého měsíce. Tam doufal nalézt trampy oddávající  se nočním orgiím. A skutečně, již z dálky spatřil trampskou dvojici sedící v těsném objetí na mechovitém balvanu. Potlačuje radostnou nedočkavost, připlazil se s nesmírnou obratností k oběma milencům.

„Ha, ohavní trampové“ zahřímal, vyskočiv z trávy a nasadil muži bodák na prsa  „kde máte oddací list?“

  Oba mladí lidé se velmi polekali, ale tramp se rychle vzpamatoval a podával Bartůňkovi žádanou listinu.

  Četník si posvítil lampičkou a čte:

„Čeněk Kolísko, listonoš, narozen 1870 a Amálie rozená Puškvorcová 1877...“ Pokoušejí se o něj mdloby.

„Co tu děláte?¨“ blábolil opíraje se o pušku.

„My tu, prosím, slavíme stříbrnou svatbu.“ vykládá trampka, uhlazujíc si bohaté černé kadeře a usmívajíc se koketně na Bartůňka.

  Vtom se z lesa vybatolily dvě drobné dětské postavičky, volající jásavě:

„Dedectu, dedectu, my sme nasly brusinty!“

Tu se zatemnily smysly nebohého strážce mravnosti; klesl na znak s temným zaduněním, vydav slabý smrtelný skřek.

  Od té doby obchází prý Ďáblovu strž bledá postava s bodákem na pušce. Dojde vždy až k osudnému balvanu a vidouc místo prázdné, usedavě zaúpí a zmizí. Lid věří, že duše nešťastného četníka bude vykoupena teprve tehdy, až tam nalezne onen párek, slavící stříbrnou svatbu. Pak teprve se odebere do věčných lovišť četnických, která oplývají stády trampů a trampek bez oddacích listů. Tam žijí duše hodných četníků v ustavičných radovánkách, těšíce se z každodenní kořisti.“

Převzato z knihy "Dobrodružství šesti trampů" Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka vydané Olympií v roce 1975

 

Náhledy fotografií ze složky Ostatní

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA