ČETNICKÁ STANICE

V lednu roku 1927 byla před porotou v Brně projednávána vražda Jana V. jeho manželkou Františkou ze Svatoslavi. Ta ho 29.12. 1926 při domácí různici utloukla sekyrkou. Nádeník V. přišel uvedeného dne domů podnapilý a způsobil výtržnost. Za hádky skočil po něm syn Ludvík  a mrštil jím na postel. Mezi tím co manželka připravovala večeři, ohrožoval ji prý zavražděný klackem. V. v obraně udeřila ho sekyrkou a když klesl zasadila mu ještě několik smrtelných ran. Mrtvolu pak uložila v komoře a na Silvestra s přispěním syna, naložila ji na sáňky a zavezla na palouk ke kříži, kde ráno byla chodci nalezena. Při soudním výslechu u vyšetřujícího vražedkyně vypravovala, že se svým mužem žila 40 let, že zavražděný promarnil všechen majetek, že se rád opíjel a pak vyvolával domácí různice. V den vraždy prý ji muž nadával a vyčítal jí – stařeně – že chodí za jinými. Aby prý nemusila nadávky poslouchati, odebrala se k dceři Josefě, kde se zdržela až do večera. Když se vrátila domů, muž již spal. Když pak zatápěla, tu se manžel probudil a začal ji ohrožovati. Syn Ludvík přispěchal prý ji na pomoc a v tahanici byl pak Jan V. sekerkou utlučen. Potud žalobní děj.

Obžalovaná 59letá s pláčem se k činu doznává. Vražedného úmyslu prý neměla, nýbrž udeřila manžela sekerkou z každé strany, jako když kůl otesává. Potom se lekla, cože to učinila a snažila se mrtvolu ukrýti. Syn jí pomáhal.

Tento syn Ludvík předstupuje jako svědek. Dlouho je na rozpacích, má-li svědčit ale potom se rozhoduje vypovídat. Co říká porodcům odporuje s dřívějšími protokoly. Když předseda naléhá aby vysvětlil podrobnosti jak matka tloukla otce, je na rozpacích, i budí dojem jako by se sám zločinu účastnil.

Četnický strážmistr pak líčí jak nalezl mrtvolu u Deblína a jak bylo hned jasno, že byla k božím mukám dovezena. Je čteno, že při prvním výslechu v domku za přítomnosti starosty obce, vypadalo to, jako by syn Ludvík otce udeřil dvakrát a matka ostatní pak dokonala. Ale na upozornění starosty vzala matka celou vinu na sebe a také v přelíčení ujišťuje, že chce nést celou její tíhu.

Ostatní svědci potvrdili, že zavražděný byl neurvalý člověk a notorický pijan, od něhož rodina neslyšela než hrubá slova.

Porota zamítla otázku na zločin prosté vraždy 11 hlasy, přisvědčila však týmž počtem hlasů na eventuelní otázku na zabití takže soud odsoudil jí, klečící před soudem a porotci na kolenou, do těžkého žaláře na pět roků.

S nářkem a pláčem odcházela obžalovaná ze síně, ale přece si zasteskla : „Inu, bel to lotr!“

Soudní síň 1927